Cesta na Großglockner - 3798m.n.m.

CHATA LUCKNERHÜTTE A V POZADÍ NÁŠ CÍL - NEJVYŠŠÍ KOPEC RAKOUSKAčtvrtek 21.7.2001Je něco kolem osmé večer a na autobusáku ve Zlíně se začínají objevovat človíčci s podezřele velkýma(a těžkýma)báglama.Celkem jedenáct odvážlivců se rozhodlo pokořit nejvyšší horu rakouska v čele se samotným ing. Rapantou (kdo by neznal jeho spolek cestovatelů nechť zavítá do ABS centra Zlín).

A tak se pomalu pakujeme do mercedesu Sprinter a vyrážíme směr Vídeň,Graz,Spitall,Kals.Cesta to dlouhá jak horníkova šichta.Cestou se seznamujem a zjišťujem,že složení skupiny je velmi různorodé- nejmladšímu je něco kolem sedmnácti,nejstaršímu něco kolem šedesáti,máme mezi námi pokořitele Kilimandžára,ale také človíčka,co o Alpách slyšel jen z doslechu(mě).Pár zastavení policajtama-jako jestli náhodou nevezem nějaké Albánce či co a už jsme u našich jižních sousedů.Průjezd noční Vídní a letmá vzpomínka na mé spolupracovníky kteří si na noční šichtě užívají pracovního procesu:-)Najíždíme na dálnici a začíná monotóní jízda,pravý to okamžik abych se pokusil usnout.

Krátká zastávka někde u motelu,rozhýbat kosti a jedeme dál.Začíná svítat a před námi se pomalu zvedají mohutné horstva lienckých dolomitů.Krajina je tu krásně kýčovitá- louky,štíty,domky v tyrolském stylu a vedle za bukem vykukuje doktor z hor:-)Prudké stoupání po klikaté silničce naznačuje,že se blížíme do Kalsu.Placený úsek projíždíme grátis a naši spanilou jízdu končíme na parkovišti za chatou CHATA ERZH.-JOHANN HÜTTELucknerhaus (1918 m.n.m.)

Je sedm hodin ráno.Ven z auta, posnídat,uvařit čaj a přebalit bágl tak aby se dal unést.S jedním klukem se domlouvám,že jeden stan pro dva bude bohatě stačit a tak ten svůj nechávám v autě stejně jako polovinu oblečení,polovinu potravin a různé drobnosti a na oplátku beru lano,vařič a nádobíčko na vaření.Nabíjím foťák a vyrážíme na cestu. Počasí je poměrně chladné to nám ovšem nebrání,abychom se pod tíhou batohů a prudkým stoupáním pěkně nespotili.Cestou potkáváme speciální oddíl rakouských vojáků a za okamžik rozezní údolí Kodnitztal burácení helikoptéry.Ne ne,žádné manévry, v podvěsu má koš na přepravu betonu,i pilíře lanové dráhy potřebují po čase opravit...
Dorážíme na chatu Lucknerhütte(2241m.n.m.)chvilku oddech a jdu dál,ostatní nechávám za sebou.Začínají se objevovat první sněhová pole a slunce pálí jak ďas.Namažu se UV krémem a nasazuji slunečmí brýle-slunce zachází za mrak a já jsem pěkně naštvaný.Dohání mě synek pana Rapanty a naháníme spolu sviště,jsou poměrně krotcí.Brzy nás to přestává bavit a tak jdem dál.Dozvídám se že ve svých třinácti stál na Mont Blancu a už má pár čtyřtisícovek slezených.Utíká mě a tak jdu sám,ostatní jdou pár desítek výškových metrů za mnou.Sníh povoluje a chůze v něm je vyčerpávající.To už se ale objevuje střecha chatyRÁNO PŘED VÝSTUPEM Stüdl-hütte(2802m.n.m.)

Tady bylo domluveno počkat na ostatní a tak shazuju batoh a oblékám bundu z windstoperu jelikož tu dost fouká, za chvíli přidávám polartec a potom raději mizím schovat se do chaty.Tady je podstatně příjemnější klima.Dorážejí ostatní členové výpravy.Kupuji pohlednice a zapisuji se do knihy návštěv, ještě nezbytné razítko do pasu a mohli bychom jít.Mohli,ale nemůžem,protože jeden člen ještě nedorazil.Jarda, šedesátiletý dědula který se po třetí v životě snaží vylést tenhle kopec je ještě pěkných pár metrů pod chatou Stüdlhütte.Po domluvě s vedoucím jdou někteří dále,já ještě chvíli zůstávám neboť na chatu Erzherzog-Johann kde plánujem strávit noc je to něco kolem tří a půl hodin chůze a není teda kam spěchat. Jarda doráží na chatu a je dost zničený,prej dál už nejde,téměř devětset metrů převýšení mu dalo dost zabrat.Po chvíli odpočinku a zanechání svých konzervových zásob a spousty krámů na chatě se vydává dále na cestu.V tu chvíli jsem já už na ledovci Ködnitzkees a snažím se dohonit skupinku předemnou.Počasí se kazí je zataženo a sem tam spadne i vločka.
VRCHOL GROSSGLOCKNERU OD CHATY ERZH.-JOHANN HÜTTE 3454 m.n.m.Großglockner se mi tyčí před nosem,ale vrchol je zahalený v mracích.Ještě před odjezdem jsem zjišťoval počasí na rakouském netu a psali že bude polojasno až jasno a mírný vítr,snad se to umoudří.Doháním jednoho kluka ze Zlína a debatujem o oddíle Kung-fu který on navštěvuje a já kdysi navštěvoval.Bojovníka nechávám za sebou a pokračuji stylem pětadvacet kroků, vydýchat, pětadvacet kroků, vydýchat.....strmé stoupání v rozbředlém sněhu to je pěkná dřina.Závidím těm co jsou nademnou a vím že je doženu leda až na chatě Erzh-Johann-hütte.Konečně se dostávám na skalnatý hřebínek nějakých 3000m.n.m ten vede přímo k chatě která je o dobrých čtyřista metrů výše.Je tu vítr jako prase a tak oblékám goretexovou bundu, rukavice a do ruky beru cepín.Skála je místy namrzlá a ty mačky co nesu na batohu už měly být dávno na nohou,zastavovat se ale nebudu jsou tu natažené ocelové fixy a tak to nějak pude.Opatrně pouštím dva pražáky co jdou dole a informuji se jak to vypadá nahoře.Za chvíli vylézám přímo ma terase chaty Erzh-Johann Hütte(3454m.n.m)-opravdové orlí hnízdo.
VZHŮRU NA VRCHOL !Na terase jsou nějací čeští horolezci snaží se rozmotat lana-právě se vrátily z hřebenu Stüdlgrat,všude se povaluje rozličný horolezecký hardware.Zjišťuji že chata je zavřená,ještě že máme ten stan.Po chvilce oběvuji vchod do takzvané zimní místnosti(Winter raum)což by měly být prostory pro nouzové přenocování,nouzové možná pro rakušáky, pro mne se jevily jako dost komfortní:kamna se slušnou zásobičkou otopu,stůl a lavice,postele,deky,wc,prostě komfort.Jen voda tu chybí a tak se rozpouští sníh.Panuje dobrá nálada jsou tu nějací slovinci,ale za chvíli odcházejí,takže chatu okupuje jen banda čechů.Připadám si jako někde v Krkonoších v horské boudě a aby toho nebylo málo přichází dalších pět kluků z čech,začíná tu být narváno.Zjišťuji,že v druhém patře je slušná noclehárna a tak se soukám s batohem po žebříku nahoru a obsazuji jedno volné béčko,je tu místo asi pro pětadvacet nocležníků.Začíná mě pěkně bolet hlava.Jdu uloupat rampouchy kolem chaty-led se rozpouští líp než sníh.Vařím čaj,polívku a těstoviny.Kamna a plynové vařiče jedou na plný výkon za chvíli je tu jak v sauně. Hlava třeští a k jídlu se musím přemáhat.Převýšení přes 2500 metrů během pár hodin je citelně znát,z toho máme v nohách 1536 metrů (od chaty Lucknerhaus).Jsem zvědavý jaká bude noc v třech a půl tisících.Uklidňuje mě,že ostatní jsou na tom obdobně.Ještě rozpustím trochu sněhu,aby bylo v noci co bumbat a jdu raději spát.Je něco kolem osmé hodiny večerní.
VYSOKÉ TAURY A IDEÁLNÍ POČASÍSobota 23.7.Vstávám okolo šesté.Ostatní ještě spí,jen jedna postel je prázdná.Někdo si přivstal aby chytil východ slunce na vrcholu.Noc byla až podezřele klidná.Podle jedné teorie je člověk aklimatizovaný na takovou výšku ve které může bez problémů spát.Tato teorie však na mě neplatí,jelikož bolest hlavy je ještě větší než včera."Kouknul jsem se do zrcadla, musel jsem se smát,i takový strašný věci můžou se stát"(kabát)Tak to mě napadlo když jsem zjistil jak jsem bledý.Beru foťák a jdu ven,je chladno ale bezvětří.Fotím výchd slunce a nasvícený Großglockner, je jasno jen na obzoru jsou nějaké oblaka. Umývám se ve sněhu a začínám fofrem vařit.Moje aktivita a slunce prosvicující zamrzlým okýnkem probouzí ostatní spáče.Snídám půl hermelínu a půl litru čaje.Mezitím se vrací jeden náš člen z vrcholu.Vyzvídáme jak to tam vypadá a tak.Oblíkám termoprádlo z Moiry,Windstoper a Goráč, nasoukám se do sedáku vemu pár karabin,osmu, smyčky a pětačtyřicet metrů lana.Toto doporučuje rakouská horská služba.Na terase obouvám své zánovní mačky a fungl nový cepín.Čekám chvíli na ostatní a valíme nahoru,zbývá nám posledních třistapadesát výškových metrů-brnkačka.Sníh je zmrzlý a křupe nám pod nohama.
NA NEJVYŠŠÍ ZVONICI RAKOUSKA - 3798 m.n.m.

OSTRÝ BŘEBÍNEK KLEINGLOCKNERUDostáváme se na Glocknerreitl-takový obrovský svah o sklonu něco kolem 35 stupňů,vyvracíme hlavy a čumíme nahoru.Jdu první,nejdříve přímo a pak po vyšláplé stopě.Držíme odstup, kdyby někdo sletěl aby sebou nevzal i ty dole.Nabíráme výšku a dole na ledovci pozorujem malé postavičky turistů.Dorážíme ke skalám malého Glockneru,sednem do sněhu a vychutnáváme suprové výhledy,fotím.Pokračujem po skalách až na ostrý hřeben.Před náma je skalní rozsedlina oddělující malý Glockner od velkého.Cvaknu se do ocelového fixu a opatrně slézám dolů.Dno tvoří asi třicet centimetrů široký a šest metrů dlouhý sněhový hřebínek.Nalevo strž asi 700 metrů zakončená ledovcem Ködnitzkees,napravo žlab Pallavicini zakončený po 1000 metrech ledovcem Pasterzenkees.Dostávám se ke skalám a po nich stoupám k vrcholovému kříži.Jsme tu tři,fotíme se a popíjíme slivku.Panuje veselí,až mi skoro sletí cepín do doliny.Poprvé v Alpách a hned na nejvyšším kopci rakouska.Jak na sviňu mi dochází film ve foťáku a tak zakládám nový pro jistotu měním i baterie.Fouká jak prase ale jinak je fajn. Za patnáct minut se vydáváme na zpáteční cestu.Začínají se tu kumulovat ostatní a tak je třeba se mít na pozoru při míjení.Na malém glockneru potkáváme kluky z čech co postupují na laně a vypadá že s tím mají celkem problémy.My jsme lano ani nepoužili, teda až na vrchololu při focení kdy bylo potřeba sejít trochu níž.Kolega půjčuje cepín jednomu co jde nahoru a pomalu sestupujem.Míjíme skupinky německých horolezců a dole pod Glocknerreitlem dáváme pauzu a užíváme sluníčka.Nahoru jdou další a další lidé.Poslední metry sjíždím po zadku až na sněhové plato.To byl ale fofr ještě že mě zastavila sněhová závěj.Jdem do chaty a balíme.Bolest hlavy je ta tam a chuť k jídlu se vrátila, cpu se vším co najdu v batohu a vařím čaj.Pomalu se vracejí i ostatní.

ALE BYLO TAM NARVÁNO!Vrcholu dosáhli všichni až na jednoho a to jen proto,že se mu rozpadla jedna mačka asi sto metrů pod vrcholem-smůla.Ještě že se mu podařilo slést dolů.Taky šedesátiletý Jarda došel až nahoru-napotřetí mu to vyšlo,byť mu u vrcholového kříže uletěla rukavice když fotil. Dolů jsme sestupovali stejnou cestou a na parkovišti nás čekal náš mercedes Sprinter.Tahle akce vyšla na sto procent,tak kam příště?Mont Blanc? Grand Paradiso?Monte Rosa?Jedete s náma?
Dík za pozornost -xir-
TeischnitzKees